Porucha glukózové homestázy

Inzulínová rezistence (IR) je patologický stav, při kterém buňky nereagují správně na hormon inzulin, který za normálních podmínek umožňuje vstup glukózy do buněk a tím snižuje glykemii (hladinu cukru v krvi). Účinek produkovaného inzulínu je oslaben a citlivost cílových buněk na inzulín se zhoršuje. IR je prvním markerem porušené glukózové homeostázy, kterou z fyziologického hlediska definujeme jako stav, kdy periferní tkáně nereagují na inzulín dostatečně, což vede ke kompenzační hyperinzulinemii. Ta postupně vede k prediabetickému stavu (poruše glukózové tolerance a/nebo k porušené glykémii nalačno). Později může vyústit v celou řadu onemocnění jako jsou cukrovka 2. typu, ateroskleróza nebo kardiovaskulárních onemocnění. IR je samostatný rizikový faktor ischemické choroby srdeční a je asociována s mnoha nemetabolickými onemocněními, jako jsou například hypertenze, revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, syndrom polycystických ovarií (PCOS) a pod.

Inzulín je hormon produkovaný beta buňkami slinivky břišní a jeho funkcí je zajistit homeostázu glukózy jako hlavního energetického zdroje pro buňky v celém organismu. Za normálních okolností se hladiny glykémie nalačno pohybují v rozpětí 3,5 – 5,6 mmol/l. Po jídle by hodnota glykémie neměla přesáhnout hodnotu 11,0 mmol/l. Inzulín způsobuje pokles glykémie jejím přesunem z krve do buněk. Inzulín po navázání na membránový receptor umožňuje, aby se glukóza pomocí membránových transportérů (GLUT 4) dostávala do buněk většiny tkání v organismu (svaly, srdce, játra, tuková tkáň).

Primárním podnětem k vyplavení inzulínu je zvýšená hladina glykémie, přičemž asi polovina inzulínu z celkového objemu se za 24 hodin produkuje nalačno a zbytek jako reakce na zvýšení glykémie po jídle. IR nastává, pokud tkáně nereagují na vyplavený inzulín dostatečně, na což beta buňky slinivky břišní reagují ještě vyšší produkcí inzulínu tak, aby se hladina glykémie udržela v normálním rozpětí. Jako důsledek vzniká kompenzační hyperinzulinémie, která je prvním markerem porušené glukózové homeostázy. Když takový stav trvá dlouho a slinivka dosáhne maximální produkce, kompenzační mechanismy selhávají a již nedokážou udržet normoglykémii. Nejprve dochází k dysglykémii, což znamená prediabetický stav projevující se jako porucha glukózové tolerance a/nebo porušená glykémie nalačno. Je klinicky prokázáno, že neléčený prediabetes přechází do diabetu 2. typu přibližně do 10 let.

Velmi vzácné jsou primární (genetické) příčiny vzniku inzulínové rezistence, jako je například abnormální molekula inzulínu, mutace v genu pro inzulínový receptor, mutace v genech pro metabolismus glukózy. Nejčastější příčiny vzniku jsou sekundární, k nimž patří nadváha, obezita, nezdravá životospráva (kouření, alkohol, permanentní sezení a nedostatek fyzické aktivity) a špatné stravovací návyky (potraviny s vysokým obsahem rafinovaného cukru a živočišných tuků, velmi nízký příjem vlákniny). Již 40 g fruktózy na osobu a den zásadně zvyšuje inzulínovou rezistenci v játrech. Podle statistických údajů konzumujeme až 180 g cukru denně!

Hlavní mechanismy rozvoje inzulínové rezistence:
 • zvýšená produkce adipokinů a cytokinů v tukové tkáni (nižší citlivost tkání na inzulín),
 • ektopické ukládání tuků v játrech a svalech,
 • dysfunkce mitochondrií.

Jedním z prvních varovných signálů vzniku inzulínové rezistence je zvýšení množství zejména abdominálního tuku v oblasti pasu. K dalším příznakům patří nespecifické příznaky, jako jsou letargie, zvýšená únava, fyzická indispozice, permanentní hlad, poruchy koncentrace, potíže se spánkem a zvýšení krevního tlaku.

Inzulínová rezistence spolu s kompenzační hyperinzulinemií hraje klíčovou roli v patofyziologii metabolického syndromu, který je klinicky definován jako nenáhodný společný výskyt centrální obezity, prediabetu (porušené glykémie nalačno a/nebo porušené glukózové tolerance), případně až diabetu, dyslipidemie a arteriální hypertenze, které se podílejí na zvýšeném riziku vzniku cukrovky 2. typu, aterosklerózy i na vzniku závažných kardiovaskulárních onemocnění (ischemická choroby srdeční).

Diagnostika inzulínové rezistence dosud není standardizována. Změřením hladiny inzulínu a glykémie nalačno lze jednoduše vypočítat index IR HOMA nebo indexy inzulínové senzitivity z hodnot glykémie a inzulinémie během orálního glukózového tolerančního testu (oGTT). V každodenní klinické praxi se doporučuje provést oGTT nebo měření glykovaného hemoglobinu (HbA1c) u osob starších 45 let s přítomným alespoň jedním rizikovým faktorem diabetu, a to každé 3 roky. 

Testování by měli být všichni alespoň s jedním z rizikových faktorů prediabetu:
• obezita, zejména abdominální (obvod pasu více než muži 94 cm a ženy 80 cm,
• fyzická inaktivita (méně než 30 min. chůze 5-krát týdně),
• pozitivní rodinná anamnéza (rodiče nebo sourozenec s diagnostikovaným diabetem),
• pokud žena porodí dítě s porodní hmotností více než 4 kg,
• osobní anamnéza gestačního diabetu,
• vysoký krevní tlak (více než 140/90 mm/Hg)
• léčba hypertenze,
• dyslipidemie (HDL cholesterol u žen < 1,3 mmol/l, u mužů < 1,0 mmol/l nebo triacylglyceroly více než 2,5 mmol/l),
• přítomnost syndromu polycystických ovarií (PCOS),
• prediabetes v předchozím testování: porušená glykémie nalačno a/nebo porucha tolerance glukózy,
• přítomnost alespoň 3 znaků metabolického syndromu,
• kardivaskulární onemocnění.

Způsoby testování inzulínové rezistence:
• glykémie nalačno (IFG: 5,6 – 7,0 mmol/l; diabetes ≥ 7,0 mmol/l),
• orální glukózový toleranční test (IGT 7,8 – 11,0 mmol/l; diabetes ≥ 11,0 mmol/l),
• hladina glykovaného hemoglobinu (HbA1c; norma: < 5%, prediabetes: 5,7 – 6,4%; diabetes ≥ 6,5%).

Vhodná prevence vzniku inzulínové rezistence je pravidelná rychlá chůze:
1. zlepšuje inzulínovou senzitivitu až do té míry, že pacienti s diabetem 2. typu jsou schopni efektivně si upravit glykémii (nalačno i po jídle) a pacienti s diabetem 1. typu si velmi efektivně sníží dávku inzulínu,
2. pohyb má silný protizánětlivý účinek, což také zlepšuje stav inzulínové rezistence,
3. zlepšuje lipidový profil a tedy i kardiovaskulární rizikové faktory.

Základ léčby inzulínové rezistence:
1. redukce hmotnosti sníží riziko vzniku diabetu 2. typu již o 5 % (studie Diabetes Prevention Program prokázala, že u lidí s prediabetem lze úpravou životosprávy opět dosáhnout normální glukózové regulace – riziko vzniku diabetu se snížilo až o 56 % 
2. úprava množství a složení stravy,
3. zvýšená fyzická aktivita (svižná chůze min. 60 min.)
4. pravidelná suplementace nápoje GUT feeling od společnosti biologica.